Jak jsem psala pro Forbes o svém prvním milionu?

Můj táta razí filozofii, že majetek a velké množství peněz svazuje a přináší starosti. Do jisté míry s ním souzním, ale na druhou stranu jsem odmalička měla ráda atmosféru pánů továrníků ve filmech pro pamětníky, s obdivem sledovala záběry z výrobních linek a fabrik a fascinovalo mě to. Když jsem byla větší, bavilo mě si na sebe šít a vymýšlet vlastní módní značky.

Když jsem pak po letech obhajovala svou diplomovou práci – sadu intimních pomůcek pro ženy Whoop·de·doo, dětský sen o vlastní značce ve mně přetrvával. Díky tomu, že se moje práce díky ocenění Národní ceny za studentský design dostala do médií, jsem dostala příležitost. Lidé měli o produkty zájem a já měla vizi – vizi prémiové značky pro ženy, která bude nabízet kvalitu. Zároveň to bylo něco, co mně samotné na trhu chybělo.

Věřte svým dovednostem a svým vizím

Když jsem se před lety rozhodla začít s výrobou a prodejem „na vlastní triko“, spousta zkušených kamarádů podnikatelů mi to rozmlouvala. Tvrdili, že mi tenhle můj „dětský“ obchodní model (první produkt vydělá na ten další atd.) nemůže fungovat. Viděli to zvenku: malou holku, která má necelý metr šedesát, vypadá sotva na dvacet a chce mít svoji značku. Ale já už měla za sebou deset let produkčních zkušeností, a tak jsem se nebála všechno si zorganizovat, zařídit a oslovit výrobní firmy. A tím, že jsem odmala „poslušná holčička“ a k tomu cítím možná až přehnanou zodpovědnost, se mi bez závazků k někomu dalšímu pracovalo svobodněji.

Neměla jsem zodpovědnost za cizí peníze. Vzala jsem si stavební spoření a šla jsem do toho, protože jsem tomu věřila. Řekla jsem si, že v nejhorším případě to bude jenom můj „průšvih“, a to mě uklidňovalo. I když moje vize byla velká, začala jsem postupně. Pouze s jedním produktem, abych zjistila, zda ho lidé opravdu chtějí – a ono to zafungovalo.

S odstupem času obavy svých zkušených kamarádů chápu. Dnes už bych je měla také, protože vím věci, které jsem tenkrát netušila. Nevěděla jsem například, že existuje nějaký online marketing. Prodeje jsem rozjela úplně zčista ze svého e-mailu a díky tomu, že si lidé produkt chválili a šířili povědomí o něm dál.

Hlavou proti zdi: Trpělivost a kvalita

Značce jsem dala jasné pilíře. Na prvním místě byla kvalita, i proto jsem se rozhodla pro výrobu v České republice. Protože jsem byla hnána vnitřní představou, jak mají produkty vypadat, vybírala jsem výrobce a dodavatele ani ne tak podle ceny, jako spíš podle jejich přístupu. Zda je vlastně zajímá, co vyrábějí, a jestli mají rádi výzvy. Párkrát jsem měla nakročeno to vzdát. Třeba když jsem na crowdfundingové platformě Indiegogo před lety „předprodala“ vibrátory za milion korun a následně tuto částku utopila ve vývoji, který se nedařil.

Ale obrnila jsem se trpělivostí. I když se vše opozdilo a já si musela půjčit z banky na další investice na vývoj a provoz, podařilo se to dotáhnout do konce. A výrobu rozjet, aniž bych musela utíkat za levnou produkcí do Číny. Tato teorie o lokální výrobě se mi potvrdila i v době pandemie. Když nikdo netušil, co se bude dít, obvolali jsme naše české dodavatele a přesně jsme věděli, co se u nich ve fabrikách děje. Výroba se sice trochu zdržela, ale kontakt se nepřerušil.

Buďte úsporní a investujte do toho, co skutečně potřebujete

Nedělalo mi problém se uskromnit a veškeré finance dávat zpět do firmy. Spoustu věcí jsem řešila sama, abych ušetřila – od běžné administrativy a balení zásilek přes design až po řízení výroby. Veškeré investice jsem zvažovala a vždy si kladla otázku, zda to či ono nezbytně potřebuji. Důležité bylo mít fungující mobil a počítač. Místo luxusní kanceláře jsem měla jednu místnost ve skladu u kamarádek, kde se dělo vše, včetně kompletace produktů. Díky tomu jsem mohla s malým budgetem rozjet celou značku.

Ale nejde to donekonečna. Nastal moment, kdy bylo potřeba se posunout a začít práci delegovat. Paradoxně to pro mě byl nejtěžší úkol. Neuměla jsem to a stále se to učím. Je to jako skok přes potok: musíte vychytat ten okamžik, kdy už máte na zaměstnance prostředky, vybrat si ty, kteří vás podpoří, a skočit.

Dávejte lidem důvěru

Dnes jsem ve fázi, kdy si dopřeju pohodlnou židli a moc ráda platím lidem za skvěle odvedenou práci. Zbožňuju, když přijdou s vlastními nápady a já jim můžu nechat volný prostor. I přesto, že jsem si po předchozí zkušenosti říkala, že do žádného crowdfundingu už nepůjdu, nakonec jsem to udělala znovu při vývoji menstruačního kalíšku. A bylo to úplně jiné než na začátku.

Díky týmu jsem v tom nebyla sama. Mohla jsem se soustředit na to, co mi jde nejlépe – na vývoj produktů. Najednou se objevil prostor pro další aktivity, třeba pro náš podcast o intimitě.

Mějte otevřené oči i uši a nechte si pomoct

Bez lidí okolo, které moje nadšení a urputnost bavila a kteří mi drželi palce, bych to nezvládla. Moji bývalí spolužáci a nyní kolegové mi na začátku za svou práci často ani neúčtovali s tím, že jim zaplatím, až na to budu mít. To se také stalo a já jsem jim za jejich důvěru dodnes vděčná. Je důležité na takovou podporu nezapomínat a držet sliby.

Co bych udělala jinak?

Někdy mám pocit, že muži jsou obdařeni skvělou vlastností: umí se na věci podívat s větším nadhledem a neřeší tolik detailů. Já se občas zaseknu nad drobností, která nemá pro firmu zásadní význam, čímž věci zpomalím a zbytečně vyčerpám svou energii. Myslím si, že bych ten volant někdy neměla držet tak pevně.

Pořád si přirozeně můžete přečíst i celý článek ve Forbes.