Nejistota ze vzhledu genitálií - jak ji překonat?
Až dvě třetiny žen se stydí za vzhled své vulvy. Nejistota z intimních partií je mnohem běžnější, než si myslíme. Jak se s ní vyrovnat a získat větší jistotu v intimním životě?
Napsala: Kristýna Vondrová
Až dvě třetiny žen se stydí za vzhled svojí vulvy. Ani pánové nemají s nekonečnými vtípky o velikosti penisu na růžích ustláno. Nejistota ze vzhledu genitálií drtí většinu z nás, bez ohledu na pohlaví. Jak se lépe srovnat s nedokonalostmi ve svém klíně?
Velikost, podprůměrná nebo nadstandardní. Asymetrie. Divná barva. Zvláštní vůně. Chlupy. Smegma. Žíly. To jsou nejčastější (nahlas nevyslovované) nejistoty ze vzhledu vlastních genitálií, kterými trpíme. Rádi bychom hodili ten body shaming za hlavu a oslavovali svou tělesnou neopakovatelnost, ale strereotypní porno formovalo naše představy o perfektních růžových vulvách a výstavních penisech příliš dlouho na to, abychom to na povel dokázali. A tak trváme na sprše před sexem, cukneme před orálním sexem nebo s oblibou tlumíme světlo lampičky.
S pochybností nejste sami
Vzhledem svých intimních partií se zabývá každý z nás. A bezvýhradně spokojen není – podobně jako u hodnocení vlastního obličeje nebo břicha – téměř nikdo. Jenže v případě genitálií v nás nedokonalosti vzbouzí navíc i stud. Ten v závažnějších případech graduje v úzkosti, vaginální suchost nebo pokles libida.
Jak se s nejistotou ohledně podoby svého klína lépe vyrovnat a v posteli se uvolnit?
- Zkuste se se svou “odchylkou od ideálu” sžít. Prohlížejte si ji (u masturbace i náhodně). Klidně jí dejte nějakou (milou nebo alespoň neutrální) přezdívku. Vyfoťte si ji. Prostě její existenci zbytečně netabuizujte.
- Podívejte se na sebe očima sexuálního partnera během vášnivé chvíle. Nehledá na vás chyby. Neovládá ho rozum, ale nadrženost a touha po orgasmu. A tu vidí i ve vás. Pokud váš nedostatek registruje, pravděpodobně mu připadá jedinečný, roztomilý a rajcovní.
- Svou insecurity ve vztahu otevřeně pojmenujte. Samotné sdílení má silný terapeutický efekt a přispívá k budování intimní atmosféry. Možná bude pojmenování obav impulsem pro druhou polovičku, aby se vám svěřila se svým trápením.
Jak reagovat, když se vám s nejistotou svěřuje partner(ka)?
Pokud se vám partner(ka) svěřuje se svou nejistotou, nechlácholte ho/ji okamžitě tím, že ve vašich očích je naprosto bez chybičky. Neucítí pocit napojení, získá dojem, že ho pořádně neposloucháte. Svěřuje se vám v silné emoci a vaše racionální argumentace nepadne na úrodnou půdu. Raději nabídněte objetí a společné prožití pocitu. „Aha, vážně? Nikdy mě nenapadlo, že se vnímáš takhle kriticky. Pojď ke mně.” Pak teprve přidejte svůj úhel pohledu.
Pořád se při vzpomínce na svůj (domnělý) nedostatek nervózně ošijete a říkáte si, že na něj během příjemné večeře určitě zavádět řeč neplánujete? Abychom vás v komunikaci bez zábran podpořili, přinášíme vám dvě zpovědi našich fanoušků. Doufáme, že vám dodají potřebný nadhled (fakt v tom nejste sami!) a odvahu.
On: když nejde o zdraví, žíly mi to netrhá
Dřív jsem řešil velikost penisu, jako každej druhej chlap. Zdál se mi malej, alespoň v klidu. V erigovaným stavu ovšem dosahoval běžnejch českejch rozměrů, když budu věřit číslům z průzkumů. Časem se moje pozornost posunula k šourku a skutečnýmu problému – varikokéle.
Varikokéla je v podstatě kýla křečový žíly na varleti (“zbytnění žilní pleteně”, pokud si pod tím něco představíte). Levý varle mi díky tomu visí viditelně víc než to druhý. Tahle anomálie má kromě vizuální roviny i nepříjemnej zdravotní dopad. Rozšíření žil znamená větší množství krve v šourku a (nežádoucí) vyšší teplotu varlat. To se projevuje snížením počtu spermií i jejich kvality. Proto mě ohrožuje i vidina neplodnosti.
Příčina? Genetika a horší kvalita žilní stěny. To souhlasí – na operaci tradičních křečáků jsem byl už před třicítkou. I varikokéla se dá řešit chirurgicky, ale podle výsledků spermiogramu u mě jde “jen” o kosmetickou vadu, proto jsem pod kudlu zatím nešel.
Žádná moje sexuální partnerka to v životě nekomentovala. Já to téma otevírám jen v dlouhodobejch vztazích, právě v kontextu reprodukce. Místo vzhledu se soustředím na objektivní zdraví a plodnost, ale nahej rozhodně nikde neběhám rád.
Ona: dvakrát měř, jednou šij
Vulvu a vagínu vnímám jako zásadní orgány, bazál mojí ženské identity. Proto jsem už v těhotenství měla vítr z porodních poranění. Nakonec jsem měla jen drobná poranění v pochvě a částečně utržený pravý malý stydký pysk. Ten se odtrhnul od klitorisu a na jedné straně “povlával”.
Část, která ke klitorisu nedoléhala, byla velice citlivá. Bolelo to běžně i v kalhotkách, protože to místo najednou drhnulo o oblečení. A taky to prostě nevypadalo dobře. Řešila jsem to se svým gynekologem, který se nabídl, že by to šlo plasticky řešit. Že by odstranil citlivou povlávající část malého stydkého pysku, protože přišití zpátky ke klitorisu by bylo riskantní, neboť by mohlo být vše později ještě bolestivější a vyřešila by se jen vizuální stránka.
Během operace došlo k omylu, který dodnes nechápu. Místo plastické úpravy malého stydkého pysku mě doktor sešil v jiné oblasti vulvy, blíže poševnímu vchodu. Taková úprava nebyla plánovaná, potřebná a výsledek popravdě nic moc neovlivnil. Jako by se nic nestalo. Jen jsem ztratila důvěru ve svého lékaře. Nabízel mi další operaci v narkóze, kterou jsem však s malým, stále kojeným dítětem odmítla.
Po několika měsících bolestivost pysku odezněla a já se smířila jsem se i s vizuální stránkou. Teď to beru jako součást svého nového já, nepřijde mi to ošklivé, je to prostě drobná anomálie na mém těle. Na sebevědomí mi to neubírá, protože mě to při sexu už neomezuje. Naopak moje prožívání intimního života se po dvou porodech obecně dost zlepšilo, takže tohle je opravdu už jen drobná kosmetická vada. Ale k přijetí své vulvy 2.0 jsem potřebovala dlouhé měsíce.
